O hodnocení (o lidech dobrých a zlých)
"v sobě není nic dobrého ani zlého; jen myšlení to činí takovým" (WS, Hamlet)
Návštěva. Hostitelka servíruje na stůl s bílým ubrusem důmyslnou večeři. Pije se červené víno. Hostitel vysvětluje hostům zásadní problém ze své práce, přitom se rozmáchne a převrhne sklenici. Hostitelka pouze utrousí "ach bože, ty musíš vždy všechno zkazit" a začne situaci řešit. Aby nezůstal potichu, poznamená hostitel "hrozná tragédie, bys to taky mohla brát s nadhledem". Atmosféra mezi hostiteli zhoustne.
Když situaci rozebereme, vidíme, že žena v rámci své reakce přisuzuje manželi velmi negativní vlastnosti, když "vždy musí všechno" zkazit. Podobně muž svou poznámkou "hrozná tragédie" zlehčuje škodu, kterou způsobil, což odpovídá tomu, že to manželka "nebere s nadhledem". Lze hádat, že mu myslí probleskne ne zcela lichotivé hodnocení její osobnosti, např. "hysterka". Takovéto hodnocení osobnosti partnera zesilňuje negativní emoce na obou stranách a tím zvyšuje pravděpodobnost konfliktu.
Proto je jednou z klíčových dovedností v rámci DBT všímavost "bez hodnocení" (non-judgmentally). DBT nabádá člověka, aby pozoroval nebo popisoval realitu, aniž by ji hodnotil, ať již jako dobrou nebo zlou. Není cílem nahradit negativní hodnocení hodnocením pozitivním. Není cílem ani akceptovat věci, které nám škodí. Cílem je všimnout si, že přisuzuji věci nebo člověku (včetně sebe) znaménko, které v sobě nese potenciální náboj, a nechat tuto myšlenku být, popř. nahradit ji popisem.
Například, když vidím na přechodu člověka oblečeného nikoliv dle mého vkusu a řeknu si "vypadá jako blázen", uvědomím si to, a nahradím tuto myšlenku popisem: "není oblečen dle mého vkusu". Hodnocení má často podobu myšlenky o tom, jak by věci měly být. Například "neměl bys pít pivo", namísto "když piješ pivo, ráno Tě bolí hlava, a to nemám ráda".
I pozitivní hodnocení může zesílit (pozitivní) emoce a tím zamlžit skutečnost, když se například moc těším na výlet, který bude "super", a neuvědomím si, že mám zápal spojivek a je potřeba zůstat doma. Každý jsme zvyklí hodnotit, děláme to často a běžně to ani nevadí, přináší to úžitek tím, že to zkracuje řadu myšlenkových postupů (to jablko je dobré). Hodnocení věci jako dobrých a zlých má navíc v západní společnosti hluboké kořeny, ostatně Adam a Eva byli vyhnáni z ráje za to, že to nevydrželi a pojedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Mohl za to zlý had!
Naproti tomu, některé východní duchovní systémy člověka pobízejí, aby vnímal realitu takovou, jaká je, právě bez "hodnocení". Nehodnotit neznamená nerozlišovat, tedy například nerozlišovat, zda mi něco vadí či nikoliv, nebo zda se mi něco líbí nebo ne. Neznamená to ani nepoužít nikdy slova "dobrý" a "zlý" ve vztahu k věcem, když tyto trefně vyjadřuje fakty, například, že hudba, která se mi líbí, je dobrá.
Uvědomit si, že tak činím, a že tato hudba nemá uvedenou hodnotu sama o sobě, a že právě proto se například nemusí líbit mé partnerce, je však jedním z důležitých předpokladů pro klidné řešení náročnějších situací. Praxe takového vnímání vztahových situací je předmětem prvních setkání v programu ZS, jelikož naučit se všímat si svá vlastní hodnocení není záležitostí jednoho týdne. Ale ten klid, který to přináší, stojí za to.